Praktické právní rady ke společnému bydlení manželů i nesezdaných párů
Vstup do manželství je zásadním životním rozhodnutím. Nejen manželé, ale i nesezdané páry si často kladou různé otázky v souvislosti s jejich bydlením. Nový občanský zákoník (NOZ) přinesl v § 743 a násl. podrobnou úpravu týkající se bydlení manželů, a to jak bydlení v soukromém vlastnictví, tak i bydlení nájemního. Na tuto úpravu musí manželé pamatovat zejména v okamžiku, mají-li v úmyslu zásadním způsobem naložit s bytem či domem, v nichž se nachází jejich rodinná domácnost. Na pozoru by však měli být i ti, kteří od manželů nebo jednoho z nich byt či dům kupují.
Byt či dům ve vlastnictví manželů Omezení dispozice s bytem či domem upravená v § 747 NOZ se vztahuje nejen na případy, kdy se taková nemovitá věc nachází ve společném jmění manželů, ale i na případy, kdy je byt či dům osobním vlastnictvím pouze jednoho z manželů, např. z důvodu, že manžel byt či dům vlastnil již před uzavřením manželství nebo ho nabyl za doby trvání manželství, např. darem nebo dědictvím. Nachází-li se v takovém bytě či domě rodinná domácnost manželů, tj. manželé v bytě či domě fakticky bydlí a takový byt či dům je k bydlení manželů nebo rodiny nezbytně třeba (např. proto, že manželé nevlastní jinou nemovitou věc, do které by rodinnou domácnost mohli bez velkých potíží přesunout), nesmí manžel bez písemného souhlasu druhého manžela s bytem či domem disponovat takovým způsobem, který může bydlení manželů nebo rodiny znemožnit či ohrozit. Dle předmětného ustanovení se jedná zejména o zcizení bytu či domu, tj. prodejem či darem. Omezení dispozice se dále vztahuje na všechny případy zatížení bytu či domu, např. věcným břemenem či užívacím právem třetí osoby. Výjimku ze zákazu dispozice představují případy, kdy manžel disponující bytem či domem bez souhlasu druhého manžela současně zajistí manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním.
Byt či dům v nájmu manželů Obdobné platí dle § 748 NOZ pro případ, kdy mají manželé společné nájemní právo k domu nebo bytu, ve kterém se nachází jejich rodinná domácnost. V případě manželů se přitom bude vždy jednat o společné nájemní právo. Uzavřel-li jeden z manželů nájemní smlouvu před uzavřením manželství, stávají se manželé okamžikem sňatku automaticky společnými nájemci. Dojde-li k uzavření nájemní smlouvy za trvání manželství, jsou manželé automaticky společnými nájemci počínaje dnem účinnosti nájemní smlouvy, bez ohledu na to, kterého z manželů nájemní smlouva jako nájemce označí. V případě společného nájemního práva manželů nesmí manžel dle výše uvedeného ustanovení bez souhlasu druhého manžela nájem ukončit, nebo jej omezit právem, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny.
Při koupi od jednoho z manželů vyžadujte vždy písemný souhlas druhého manžela V kontextu výše uvedených ustanovení je důležité uvést, že v případě jednání jednoho manžela bez písemného souhlasu druhého, se takto „obejitý“ manžel může dovolat neplatnosti daného právního jednání, tj. například neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi manželem a třetí osobou. Z výše uvedeného důvodu lze proto doporučit, aby si kupující při koupi bytu či domu od jednoho z manželů vždy vyžádal předložení písemného souhlasu druhého z nich. Tvrdí-li prodávající, že není ženatý či vdaná, je vhodné, aby kupní smlouva obsahovala jeho výslovné prohlášení v tomto smyslu.
Bydlení nesezdaných párů V dnešní době není neobvyklé, že páry spolu sdílí společnou domácnost bez toho, aby vstoupili do manželského svazku. Tzv. žití „na psí knížku“ však může přinášet značné nevýhody tomu, kdo nemá k bytu či domu žádný právní titul, neboť výše uvedená ustanovení se omezují pouze na páry manželské, nikoliv nesezdané. Do značně nevýhodné situace se mohou páry dostat především na konci vztahu. Je-li vlastníkem bytu či domu, v němž pár bydlím, pouze jeden z nich, může v případě rozchodu vlastník bytu či domu po druhém z páru požadovat opuštění a neodkladné vyklizení bytu či domu bez jakékoli náhrady. Jsou-li spoluvlastníky bytu či domu oba dva, je samozřejmě situace na obou stranách vyrovnanější. I tak je však třeba řešit, jakým způsobem pár po rozchodu se společným vlastnictvím naloží. Řešením může být odstěhování jednoho z nich za náhradu nebo prodej bytu či domu za současného rozdělení si finančních prostředků z prodeje podle míry vzájemných spoluvlastnických podílů. V případě nájmu je vždy praktické, aby byli v nájemní smlouvě uvedeni oba z páru. V opačném případě na konci vztahu opět hrozí okamžité vystěhování toho z páru, který nemá k bytu či domu nájemní právo.
Příklad z praxe Manželé žijí společně s postiženým nezletilým dítětem v domě, který je v osobním vlastnictví manžela, jež ho nabyl před vstupem do manželství darem od svých rodičů. Po rozvodu požaduje manžel, aby se manželka s dítětem z domu odstěhovali. Dům je koneckonců jeho výlučným vlastnictvím. Manželka se však vystěhování brání soudně s tím, že pečuje o nezletilé dítě, které navštěvuje v místě bydliště specializovanou školu pro postižené. Soud může na základě § 769 a § 767 odst. 2 NOZ žalobě manželky vyhovět a zřídit v její prospěch věcné břemeno bydlení v domě za úplatu, která je srovnatelná s nájemným v místě, kde se dům nachází.
Příklad z praxe Mladí manželé bydlí ve společném bytě na malém okresním městě vzdáleném 300 km od Prahy. Po zjištění, že jejich dítě trpí vážnou nemocí, kterou je možné léčit pouze na specializovaném oddělení nemocnice v Praze, požaduje manželka, aby se rodina přestěhovala do Prahy. Manžel s tímto rozhodnutím nesouhlasí. Nedohodnou-li se manželé, může se manželka v souladu s § 692 odst. 2 NOZ s odkazem na vážný důvod pro přemístění rodinné domácnosti domáhat u soudu nahrazení souhlasu manžela rozhodnutím soudu.
Příklad z praxe Manželé žijí společně se dvěma dětmi v domě na vesnici, který je v osobním vlastnictví manželky, jež ho nabyla jako dědictví po své babičce. Manželce se na vesnici nelíbí a ráda by se odstěhovala do města. Manžel s tím však nesouhlasí. Manželka se nicméně rozhodne jít vlastní cestou, dům prodá a za nabyté finanční prostředky koupí byt v Praze, kam se chystá s dětmi odstěhovat. Poté, co se manžel o celé věci dozví, dovolá se u kupujících neplatnosti kupní smlouvy, neboť tato byla uzavřena bez jeho souhlasu. Manžel může se svým nárokem na základě § 747 odst. 2 NOZ uspět.
